Historie sportovní brokové střelby

Za první náznaky lze považovat střelbu na skleněné koule – angl. "glass ball". Tato zábava byla ze začátku velmi populární v Anglii a Spojených státech. O její objevení se postaral v roce 1866 Karel Portlock z Bostonu. První soutěž se střílela v roce 1867 právě v oblasti zmíněného města, bohužel postupem času se závody pro střelce i obecenstvo stávaly poněkud nudné – snad proto, že skleněné koule se házely přímo nahoru do vzduchu. 

V roce 1877 Američan Adam Bogardus přišel s pozměněnou verzí v podobě malého katapultu, který dokázal koule házel mnohem rychleji a v horizontálnější trajektorii jakou známe u dnešních vrhaček. S tímto zařízením pak objížděl různé střelecké show a vrhačka dostala své jméno - angl. "Ball Trap". Kapitán A.H. Bogardus se účastnil dlouhých závodů trvajících někdy i několik dní proti nejlepším střelcům. Annie Oakley a Buffalo Bill Cody používali jeho vrhací zařízení v jejich Wild West show do roku 1900. Střelba na skleněné koule nebo na živé holuby vypouštěné z dřevených beden se uskutečňovala před početnými davy lidí, kteří na své favority neváhali sázet velké peníze. Bogardus, Doc Carver i jiní zbohatli díky svému střeleckému umu, ke kterému používali brokovnice ráže 10 nebo 12. Většina klání, např. již zmíněná střelba na živé holuby, se odehrávala na rozdíl od dnešních turnajů, kdy soupeří 100 účastníků v podstatě každý s každým, jen mezi 2 střelci. Závodilo se většinou o nejvyšší počet trefených terčů v určitém časovém intervalu. 

Od konce 80. let 18. století až do vypuknutí první světové války se lov bažantů a tetřevů těšil v Anglii takové popularitě, že se jí stěží dokázalo málo co vyrovnat. Viktoriánské a Edwardské lovy byly legendární. Umět dobře střílet byl zásadní předpoklad (spolu s vhodným sociálním postavením) pro získání pozvánky do vyšších společenských kruhů. To byl také hlavní důvod rozvoje sportovního střelectví - možnost prakticky se pod dohledem zkušeného střelce připravit na hon, aniž by se tam člověk v kruhu svých známých nebo okolní smetánky znemožnil. 

V této době se také objevil první hliněný terč ve tvaru plochého disku, což lze považovat za zásadní milník "boomu" sportovní střelby. Za jeho vývojem stál George Ligowsky a později jej zdokonalil v roce 1884 Fred Kimble (ve 22 letech mj. přišel s nápadem na zahrdlení - angl. "chokes" do brokových zbraní). Byl vyvinut ze směsi dehtu, asfaltu a dalších složenin. Díky své leskle černé barvě dostal název "kos z Peorie" - angl. "Peoria Blackbird" 

V Londýně začaly vznikat střelecké školy, které se pustily do instalací vrhacích zařízení a věží aby co nejlépe dokázali nasimulovat let pernaté zvěře. Teprve později se střelba na letící terče stala samostatnou disciplinou a ne již jen pouhou přípravou na lov. Také soutěže se již konaly v podobném duchu jako známe dnes, první soutěž "British Open Sporting Clays Championship" se konala nedaleko Londýna v roce 1927. 

Skutečnou revoluci, v rozšíření brokové sportovní střelby mezi širší veřejnost, odstartoval ve Francii roku 1927 vynálezem ruční vrhačky terčů - angl. "hand trap" Emile Laporte. V témže roce začal i s výrobou asfaltových terčů s produkcí cca 1 milion kusů ročně (pro zajímavost, dnes je produkce firmy 1 milion kusů denně!). Od roku 1960 je tato firma prakticky nepřetržitě oficiálním dodavatelem vrhaček i holubů pro olympijské hry, což potvrzuje nejvyšší světovou úroveň výrobků této značky. 

Dnes jsou všechny terče vypouštěny ze zařízení, kterému se jednoduše říká "vrhačka" – angl. "trap". Její základ tvoří kovový rám s pohyblivým ramenem natahovaným přes pružinu s volitelnou silou. To zároveň zajišťuje terči při jeho vypuštění rotaci, která pomáhá udržet poměrně stabilní trajektorii dráhy letu min. po prvních 50m - maximální dolet se blíží k hranici 130m. Od 80. let 19. století došlo ke značnému posunu díky vývoji automatických vrhaček - ty mohly být napájeny z 12 voltové autobaterie a umožnily tvůrcům střelnic jejich snadnější rozmístění do zajímavých stanovišť. 

I díky podobnosti k lovu, kdy se mísí různorodost střeleckých situací s potřebou předvídavosti se tento sport dnes těší veliké oblibě a počet zájemců o něj rok od roku roste po celém světě. Nezáleží v něm ani tolik na věku a mohou jej dělat obě pohlaví, většinou nemusíte být ani nejlepší ani dosáhnout maximálního skóre a přesto ve Vás zůstává dobrý pocit ze střelby spojené s pobytem v přírodě samotné ... 

Základní soutěžní disciplíny

• Olympijský trap 
  Jak název napovídá, jedná se o královskou disciplínu trapu zařazenou i jako olympijský sport již od roku 1900. Celkem je v zákopu 15 vrhaček vždy v 5 skupinách po 3. Na střeliště s 5-ti stanovišťi, které je vzdáleno 16 yardů od zákopu, nastoupí 6 střelců. Střelec má před sebou záměrný bod, pod kterým jsou v zákopu tři vrhačky. Jedna je natočena doleva, druhá rovně a třetí doprava (nastavení úhlů a výšek je přesně stanoveno pravidly). Střelci, který má zbraň založenou v rameni, po hlasovém povelu vyletí asfaltový terč dle náhodného programu z 1 ze 3 vrhaček do směru, který předem nezná. Po výstřelu na terč (max. dvě rány) prohlásí rozhodčí verdikt - zásah nebo nula - a další střelec v pořadí může dát povel k vypuštění svého terče. Terče se objevují ihned po povelu bez zpoždění a měli by dolétávat na vzdálenost 75m (+- 1m odchylka). Každý střelec po odstřílení na terč se posune o jedno stanoviště vpravo. Celá položka čítá 25 terčů. Závod v je na nejvyšší úrovni dvoudenní na 125 terčů (75+50) + 25 terčů finálová položka, do které postupuje jen šest nejlepších. Finálová položka, případně i následný rozstřel se však na rozdíl od základní části střílí jen s jedním nábojem v nábojové komoře, není možno tzv. „tuplovat“. 
   
• Double trap 
  Na střeliště nastoupí 6 střelců, ale na rozdíl od O. T. je záměrný bod na zákopu pouze 1 - před prostředním z 5-ti stanovišť a pod ním jsou pouze tři vrhačky. Jedna je natočena doleva, druhá rovně a třetí doprava (nastavení úhlů a výšek je přesně stanoveno pravidly). Střelci na stanovišti po hlasovém povelu vyletí současně ze 2 vrhaček asfaltový terč do směru, který je předem znám. Po výstřelu na terč (max. dvě rány) prohlásí rozhodčí verdikt a další střelec v pořadí může dát povel k vypuštění svého terče. Terče se neobjevují ihned po povelu bez zpoždění, jak tomu je na O. T., ale s náhodným zpožděním 0 - 1 sekunda. Každý střelec po odstřílení na terč se posune o jedno stanoviště vpravo. Celá položka čítá 25 dvojterčů, tedy celkem 50 terčů. Závod v této discilíně je na nejvyšší úrovni dvoudenní na 150 terčů (3x50) + 50 terčů finálová položka. 
   
• Univerzální trap 
  Podobně jako v Double trapu i zde je hlavní rozdíl od O. T. v počtu použitých vrhaček - používá se zde pouze 5 prostředních. Na střeliště nastoupí 6 střelců, po povelu vyletí dle náhodného programu terč z jedné vrhačky do určitého směru. Terče vylétají ihned, bez zpoždění. Každý střelec po odstřílení na terč se posune o jedno stanoviště vpravo. Celá položka čítá 25 terčů. Závod v této disciplíně je na nejvyšší úrovni dvoudenní na 200 terčů nebo jednodenní na 100 terčů bez finále. 
   
• Automatický trap 
  Narozdíl od předchozích TRAP disciplín se zde používá jen 1 vrhačka umístěná uprostřed zákopu. Ta je však vybavena speciálním pohyblivým zařízením, které ji náhodně natáčí horizontálně i vertikálně (wobling). Střelci po povelu vyletí ihned bez zpoždění terč do směru, kterým je zrovna natočena – je zřejmé, že nelze dopředu vysledovat kam. Dolet terčů je v porovnání s O. T. kratší. Každý střelec se po odstřílení na terč posune o jedno stanoviště vpravo. Celá položka čítá 25 terčů. Oficiální závody se v podstatě nepořádají, spíše se jedná o doprovodnou disciplínu např. mysliveckých soutěží nebo jako součást vícebojových závodů. 
   
• Olympijský skeet 
  Olympijská disciplína od roku 1968. Na střeliště, které čítá celkem 8 stanovišť nastoupí 6 střelců. Na rozdíl od střelby na trap se všichni střídají postupně na jednom stanovišti - poté co jej všichni odstřílí postupují na další. Ty jsou umístěny v pomyslném půlkruhu. Na každém se střílí několik terčů (na některém letí i oba dva najednou), jejichž lety jsou předem definovány. Na levém a pravém konci pomyslného půlkruhu stanovišť jsou umístěny proti sobě vrhačky v tzv. nízké a vysoké věži - z nich jsou vypouštěny stále stejné 2 terče, které musí létat v předepsané trajektorii a vzájemně se míjet nad středovým kolíkem. Střelec musí být tzv. "skeetovém postoji", po povelu mu jsou vypuštěny terče se zpožděním 0-3 vteřiny a na každý může vypálit jen 1 ránu. Celá položka obsahuje 25 terčů. Závod v této disciplíně je na nejvyšší úrovni dvoudenní na 125 terčů (75+50) + 25 terčů finálová položka, do které postupuje jen šest nejlepších. V případě nerozhodného výsledku dochází k rozstřelu na stanovišti č. 4, kde se střílí střídavě dvojstřely do první chyby. 
  
  Na jednotlivých stanovištích se střílí podle následující tabulky:
  • stanoviště č.1 - (vysoká, dvojterč vysoká/nízká)
  • stanoviště č.2 - (vysoká, dvojterč vysoká/nízká)
  • stanoviště č.3 - (vysoká, dvojterč vysoká/nízká)
  • stanoviště č.4 - (vysoká, nízká, dvojterč vysoká/nízká, dvojterč nízká/vysoká)
  • stanoviště č.5 - (nízká, dvojterč nízká/vysoká)
  • stanoviště č.6 - (nízká, dvojterč nízká/vysoká)
  • stanoviště č.7 - (dvojterč nízká/vysoká)
  • stanoviště č.8 - (vysoká, nízká) - dle pravidel musí být terč zasažen do první poloviny dráhy jeho letu

• Lovecké kolo 
  Je zjednodušeným modelem (česká modifikace) Olympijského skeetu, který vychází z mysliveckého pojetí. Střílí se na stejné střelnici. Hlavní rozdíly od O. S. jsou v posloupnosti terčů na jednotlivých stanovištích a také v možnosti na jednotlivé terče vypálit dvě rány. Stanoviště č. 8 se nestřílí, protože nesimuluje loveckou střelbu. Před několika lety se v loveckých disciplínách upouští od výrazu lovecký postoj a zavádí se pojem pohotovostní postoj, který se liší od loveckého tím, že horní hrana pažby se musí dotýkat těla ve výšce 25 centimetrů níže od ramenního švu střelecké vesty. Ústí hlavní je asi ve výšce očí střelce. Celá položka 1 kola čítá 20 terčů. 
  
  Na jednotlivých stanovištích se střílí podle následující tabulky:
  • stanoviště č.1 - (vysoká, dvojterč vysoká/nízká)
  • stanoviště č.2 - (vysoká, dvojterč vysoká/nízká)
  • stanoviště č.3 - (vysoká, nízká)
  • stanoviště č.4 - (dvojterč vysoká/nízká, dvojterč nízká/vysoká)
  • stanoviště č.5 - (vysoká, nízká)
  • stanoviště č.6 - (nízká, dvojterč nízká/vysoká)
  • stanoviště č.7 - (nízká, dvojterč nízká/vysoká)

Přehled asfaltových terčů 

• STANDARD (průměr 110mm / výška 25mm) - nejpoužívanější a také jediný oficální terč pro SKEET a TRAP
• MIDI (průměr 90mm / výška 23mm)
• MINI (průměr 60mm / výška 21mm) - přezdívka penicilin ;) je dostatečně výmluvná
• PLACKA (průměr 108mm / výška 9mm)
• ZAJÍC (průměr 110mm / výška 17mm)